Sluneční soustava a její planety

Náš planetární systém obsahuje Slunce a osm planet, včetně naší Země. Kromě toho ještě spoustu dalších zajímavých menších těles, které se nazývají komety a asteroidy. A také planetku (neboli trpasličí planetu) Pluto, která byla dříve zahrnuta jako nejmenší z planet (je mnohem menší než náš Měsíc), avšak nedosahovala hodnot, jimiž jsou planety specifikovány. Pluto je od Slunce nejvíce vzdáleno a byla u něj zjištěna jedna oběžnice, nazvaná Cháron.

Čtyři z planet naší sluneční soustavy jsou terestrické – to znamená, že jsou tvořeny horninami a kovy a nacházejí se ve středu soustavy, nejblíže ke Slunci: Merkur, Venuše, Země, Mars; za nimi je další zóna, a to pás planetek, které tu zůstaly jako odpad při tvorbě planet. Zbývající čtyři – Jupiter, Saturn, Uran a Neptun jsou velké plynné planety a svým složením (vodík a helium) se podobají Slunci. Za těmito plynnými obry následuje zóna ledových těles (Kuiperův pás a Oortův oblak). Kolem většiny planet obíhají satelity, s výjimkou Merkura a Venuše.

Merkur

Jak Merkur vypadá? Na povrchu jako pradávný Měsíc – kamenná kůra, která je tvořena velkým množstvím kráterů, mezi nimiž se nacházejí různě velké pánve. Těm dominuje obří impaktní pánev o průměru 1300 km, která vznikla dopadem velkého meteoroidu. Pod povrchem je nepříliš tlustý silikátový plášť a v nitru má Merkur nezvykle velké tekuté jádro, které je ze železa a niklu. Při rotaci planety vznikají v jádru elektrické proudy, které vytváří magnetické pole. Velikost jádra si vědci vysvětlují srážkou s dost velikým tělesem v době vznikání sluneční soustavy, při níž přišla tato planeta o podstatnou část svého pevného pláště.

Merkur je starou, vyprahlou železnou koulí, bez trvalé atmosféry. Kolem Slunce oběhne za tři pozemské měsíce. Při tom se výrazně mění teplota planety. Je-li Slunce v nadhlavníku, dosahují teploty kolem 430^oC a na opačné straně Merkuru je teplota až – 170^oC.
Občas se Merkur na své oběžné dráze dostane před Slunce a tehdy ho můžeme vidět i ze Země.